Albertina

Albertina
Budova galerie
Údaje o muzeu
Stát	Rakousko Rakousko
Město	Vídeň
Adresa	Albertinaplatz 1, 1010 Wien
Zakladatel	vévoda Albert Kazimír Sasko-Těšínský, arcivévodkyně Marie Kristina Habsbursko-Lotrinská
Pojmenováno po	Albert Kazimír Sasko-Těšínský
Založeno	1776
Zaměření	Evropská grafika, kresba a malba 16. – 19. stol.
Původní účel budovy	Rezidenční palác
Vyhledávané exponáty	Grafiky a kresby Albrechta Dürera, Leonarda, olejomalby evropské avantgardy
Návštěvníci	650 000 (v roce 2015)
Zeměpisné souřadnice	48°12′17″ s. š., 16°22′6″ v. d.
Webové stránky
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento box: zobrazit diskuse

Vévoda Albert (1777)

Marie Kristina (1778)

Albertina je galerie umění ve Vídni, založená v roce 1776 vévodou Albertem Sasko-Těšínským a jeho manželkou Marií Kristinou, rakouskou arcivévodkyní a čtvrtou dcerou císařovny Marie Terezie). Sídlí ve stejnojmenném paláci Albertina, který tvoří jihovýchodní část komplexu císařského paláce Hofburg. Galerie spravuje jednu z největších světových sbírek grafického umění.

Sbírky galerie zahrnují přibližně 50 000 kreseb, akvarelů a leptů a více než 1,5 milionu rytin. Katalog obsahuje mimo jiné 43 kreseb Raffaela Santiho, 145 Albrechta Dürera, 70 Rembrandta (tedy více, než kterákoli jiná galerie na světě) a 150 děl Egona Schieleho. Ve sbírkách jsou dále zastoupena díla Leonarda da Vinciho, Michelangela Buonarrotiho, Petera Paula Rubense, Hieronyma Bosche, Pietera Bruegela, Paula Cézanna, Pabla Picassa, Henriho Matisse, Gustava Klimta a Oskara Kokoschky. Součástí galerie je rovněž sbírka fotografií dokumentující vývoj tohoto média.

Od poloviny 18. století sloužil palác jako residence místodržícího rakouského Nizozemí, které přibližně odpovídalo území dnešní Belgie. V roce 1794 daroval císař František II. palác vévodovi Albertovi Sasko-Těšínskému, jenž byl po francouzské invazi jako místodržící z Rakouského Nizozemí vypuzen. Palác je pojmenován po něm. Albert se sňatkem přiženil do habsburského rodu a Albertina zůstala až do roku 1919 v majetku příslušníků rodu Habsburků.

Roku 1802 byla dokončena přístavba nového reprezentačního křídla, vybaveného nábytkem, který Albert přivezl ze svého belgického sídla. Další rozsáhlá přestavba proběhla v letech 1822–1825 podle návrhu architekta Josefa Kornhäusela za spolupráce sochaře Josefa Kliebera. Část interiérů byla upravena v klasicistním stylu. Při další velké přestavbě v poslední třetině 19. století získala Albertina fasádu odpovídající historizujícímu stylu okolní zástavby na Ringstraße.

Roku 1919 byl palác i se sbírkami vyvlastněn jeho majiteli, arcivévodovi Bedřichu Rakousko-Těšínskému, jako příslušníkovi habsburského rodu. Bylo mu však povoleno odvézt si do exilu v Maďarsku, kde si svůj majetek ponechal, veškeré cenné vybavení.^[1] V březnu 1945 byla Albertina při bombardování Vídně vážně poškozena.

Na počátku 90. let 20. století byla Albertina z důvodu rozsáhlé rekonstrukce uzavřena. Veřejnosti byla znovu zpřístupněna v roce 2003. V průběhu rekonstrukce se podařilo odkoupit zpět většinu původního vybavení, které bylo z paláce odvezeno na počátku 50. let 20. století. Současně byla rozšířena výstavní plocha a vybudovány nové depozitáře.

Za počátek sbírek je považován 4. červenec 1776, který se shodou okolností kryje se dnem přijetí Deklarace nezávislosti Spojených států amerických. V tento den převzali vévoda Albert Sasko-Těšínský a jeho manželka, arcivévodkyně Marie Kristina, v Benátkách od rakouského vyslance Giacoma Durazzema více než tisíc mědirytin určených pro císařskou sbírku.^[2] Albert sbírku postupně rozšiřoval o kresby Leonarda da Vinciho, Raffaela Santiho, Nicolase Poussina a Clauda Lorraina.

Roku 1796 získal výměnou z císařské dvorní knihovny díla Albrechta Dürera. Do budoucí Albertiny se tak dostala také díla Petera Paula Rubense, Rembrandta a Anthonise van Dycka, která byla roku 1738 převedena do dvorní knihovny ze sbírky Evžena Savojského.

Kolem roku 1800 získal vévoda Albert sbírku nizozemského malíře a sběratele umění Cornelise Ploose van Amstela, která Albertinu obohatila o cenný soubor nizozemské kresby. Tím byl vytvořen základ grafických a kresebných sbírek. Další přírůstky až do roku 1919 stávající fond již pouze doplňovaly.

Počátkem roku 1919 budova galerie i její sbírky přešly z majetku Habsburků do vlastnictví Rakouské republiky. V roce 1920 byla sbírka rytin spojena se sbírkou staré dvorní knihovny (Hofbibliothek). Oficiální jméno Albertina dostala galerie v roce 1921. V té době stál v jejím čele historik umění Joseph Meder, rodák ze Zlovědic v Čechách.

V meziválečném období se tehdejší ředitel Alfred Stix rozhodl prodat část duplicitních grafických listů ze sbírek. Získané prostředky byly využity k doplnění především francouzské kresby 19. století. Ze sbírky Simona Mellera tak Albertina získala kresby a akvarely Jeana-Augusta-Dominique Ingrese, Camilla Corota, Eugèna Delacroixe, Édouarda Maneta, Edgara Degase, Augusta Renoira a Paula Cézanna.

Po druhé světové válce byly sbírky galerie rozšiřovány také o díla rakouských autorů, zejména Gustava Klimta a Egona Schieleho. Oskar Kokoschka je v Albertině zastoupen přibližně 1 300 díly, a to díky daru jeho manželky Oldy. Pozornost je věnována rovněž modernímu americkému umění, mimo jiné prostřednictvím akvizic děl Andyho Warhola, Jacksona Pollocka a Roye Lichtensteina. Pozornost je věnována rovněž modernímu americkému umění, zejména nákupem děl Andy Warhola, Jacksona Pollocka či Roye Lichtensteina.

Na podzim roku 2007 získala Albertina jeden z nejvýznamnějších darů ve své historii. Manželé Herbert a Rita Batlinerovi galerii věnovali svou sbírku 200 olejomaleb evropské moderny od autorů, jako jsou Claude Monet, Paul Cézanne, Pablo Picasso, Joan Miró, Marc Chagall, Kazimir Malevič, Francis Bacon, Paul Klee a další. Sbírka manželů Batlinerových tvoří součást stálé expozice Albertiny. Galerie se tak přestala orientovat výhradně na grafiku a kresbu, které byly dříve hlavním těžištěm jejích sbírek.

• 
  Leonardo da Vinci, Studie k Poslední večeři, asi 1495
• 
  Albrecht Dürer, Mladý zajíc, 1502
• 
  Albrecht Dürer, Vousatý světec v lese, 1516
• 
  Michelangelo Buonarroti, Oplakávání Krista, asi 1530
• 
  Pieter Bruegel, Velká ryba žere malé, 1556
• 
  Pieter Bruegel starší, Malíř a kupec, 1565
• 
  F. Barocci, Hlava ženy, 1568-9
• 
  Peter Paul Rubens, Syn Nicolaas s korály, asi 1619
• 
  Rembrandt, Chalupy pod bouřkovým mrakem, asi 1635
• 
  Jean-Honoré Fragonard, Dívka se svištěm
• 
  Henri de Toulouse-Lautrec, Bílý kůň "Gazela", 1881
• 
  Jakob Alt, Opava, 1840
• 
  Jakob Alt, Dóm v Bratislavě, 1842
• 
  Claude Monet, Dům mezi růžemi, asi 1918
• 
  Auguste Renoir, Portrét děvčete, 1880
• 
  Édouard Manet, Kytice s kosatcem, 1880
• 
  Paul Cézanne, Statek v Normandii, asi 1885
• 
  Wilhelm J. Burger, Špicberky, fotografie, 1872